Nerozhodnost.

8. července 2018 v 23:02 | Nowena. |  Myšlenky
Někdy vysloveně cítím, jak se mé oči přímo krabatí a mračí. A mám pocit, že ten ztrhaný pohled, který přichází sám od sebe, je jediným signálem, kterým mé tělo dává najevo jaký hnus se ve mně přelívá. A někdy mám pocit, že jen díky tomu pohledu mi všichni vidí do duše, vidí mi do nitra přes všechny ty mrazivé krystaly a seschlé větve a potrhané závěsy a vytrhané stehy a to všechno co duši může obklopovat a každý si huhňá za zády, jakou odpornost to v sobě nesu, a jak s tím můžu koukat do zrcadla a chodit mezi lidi a tyhle věci. Neuměla bych odpovědět, nevím. Nic neudržím, nic neskryji, nic neutajím, jsem dokonale čitelné, jsem dokonale prokouknutelná. Jsem veřejná. A ten uťápnutý racionální kousek mne mě chlácholí, ať si z toho nic nedělám. Že má arcizbytečnost nikoho ani při nejmenším nezajímá.
Nepřipadá mi, že by letní květiny kdy voněly tak silně, že by mě z nich rozbolela hlava. Ani se mi nikdy nezdálo, že by déšť tolik duněl o střechy a studený vzduch tolik pálil v nose a slunce se na vodní hladině tolik třpytilo. Vše je příliš výrazné a ostré a intenzivní. Nepřipadá mi, že bych kdy vše tolik cítila. Že bych tolik cítila. Ptáci krouží v nesmyslných spirálách a svými křídly řežou do nebe. Jen čekám, kdy začne krvácet.
Ztratila jsem víru v lidi, aniž by se k tomu jakkoli zasloužili. Ztratila jsem víru v život, aniž by se k tomu nějak zasloužil. Pátrám a nenacházím zjevnou příčinu toho jak mi je. Nedokážu vystát, že jsem šťastná. Být šťastná mě dělá příšerně nešťastnou. Být šťastná je závazek. Býť šťastná je dluh za to, že je mi dobře. Povinnost, kterou nedokážu splnit. Rozemílám v sobě to štěstí na prach a vdechuju jeho částečky a dusím se jimi. Nic mi nedává smysl, nic nezůstane dost dlouho, aby to ve mně zanechalo hlubší stopy. Nic mne už neformuje, zůstávám deformovaná a nedokončená a nesmyslná a příšerně nešťastná a příšerně šťastná a příšerně nerozhodná.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 9. července 2018 v 4:43 | Reagovat

Potřebuješ asi kluka, ne? Aby tě zbavil štěstí a zas tě učinil nešťastnou, jak má každý zajímavý člověk být. :)

2 Lucienne Lucienne | Web | 11. července 2018 v 19:56 | Reagovat

Skvěle formulované myšlenky a nádherné obrazy. Zrovna se sama vyhrabávám z jednoho takového období. Ztratit víru v lidi a v život přináší řadu zoufalých jednolitých dní, ve kterých nevidíš smysl. Ale pokud se za to lidé a život sami nezasloužili, buď ráda. Mně se zasloužili a to je zlé.

3 Black Blood Black Blood | Web | Pátek v 15:15 | Reagovat

To znám moc dobře

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.